Moje cesta


Neexistuje nevyléčitelná nemoc,existují jenom nevyléčitelní lidé


Příroda je slovo, které mě doprovází celým mým životem, od dětství až po současnost. Měla jsem to štěstí prožít dětství na vesničce u čisté řeky, obklopené voňavými lesy a háji, kde se ještě dalo běhat naboso, tady jsem trávila všechen svůj volný čas. S babičkou jsme sbíraly léčivé bylinky, vařili čaje a tak jsem se pozvolna učila poznávat tajemství přírody.

Bylo to krásné období, byl to čas pomalý, „čas malin“ Jenže jak už to v životě chodí, toto období pominulo, nějak znenadání přišla dospělost, s ní fůra radostí a starostí, na bezstarostné užívání v přírodě zůstávalo méně času a začaly se ozývat zdravotní problémy.

Jako většina lidí, i já jsem s důvěrou navštěvovala lékaře, chodila od dveří ke dveřím. Všude nabízeli různé medikamenty, místy i přitvrdili a nabídli chirurgickou léčbu. Jelikož jsem jim důvěřovala, s nějakým tím zákrokem jsem i souhlasila, jenomže zlepšení stále nenastávalo, cítila jsem se pořád hůř a hůř. Moje důvěra se vytratila...Ttímto nechci v žádném případě nikoho zrazovat od návštěvy doktora, toto jsou jenom moje zkušenosti a naučilo mě to, že odpovědnost za svoje zdraví je potřeba vzít do vlastních rukou, i když v některých případech se dobrý lékař může hodit.

A tak jsem vyhledala starou babku bylinkářku, která mi poradila bylinky, mastičky, masáže, relaxace, meditace, kontemplace... "Kupodivu" se mi zdravotní stav začal rychle zlepšovat už po aplikaci prvních babiččiných rad.

V té chvíli se mi rozsvítilo! Návrat k přírodě, práce se sebou a na sobě, nejen na těle, ale i s emocemi, pocity, duší, duchem... Nebylo to hned úplně jednoduché, ale postupem času se zdraví navrátilo. Změnila jsem životosprávu, výživu, životní postoje, pozorovala své reakce a emoce, méně mluvila o to víc poslouchala, změnila priority, přečetla kupu literatury, navštěvovala různé školy, školení, semináře...

Dodnes takto pokračuji, nepřestávám se zajímat, vzdělávat, protože práce na sobě je prací na celý život, stále je co zlepšovat, měnit, zjednodušovat... neustále se otevírají nové obzory, možnosti a já zvědavě a dychtivě čekám, co zajímavého pro mně ještě život připraví...

Kdysi dávno jsem dostala dar v podobě impulzu na vnitřní proměnu, teď vracím svůj dluh a odevzdávám své zkušenosti a vědomosti lidem, aby jim byli světélkem na cestě za zdravím, pochopením...

S láskou a úctou vůči Životu

Helena Trucálková